TAJEMSTVÍ OSOBNOSTI LVA ABALKINA
[1] [2]Důvody psychologů podepřel svým nečekaným a neobyčejně temperamentním vystoupením Magiro Sinoda, který bez obalu prohlásil, že tady všichni moc uvažujeme o třinácti ještě nenarozených cucácích a velice málo se zamýšlíme nad potenciálním nebezpečím, které mohou pro starobylou zeměkouli znamenat. Nakonec byly čtyři postuláty Sikorského většinou hlasů přijaty a Rudolfu Sikorskému bylo ihned uloženo vypracovat a uvést do života příslušná opatření. A včas.
5. ledna zavolal Sikorskému mírně vzrušený Leonid Andrejevič Gorbovskij. Jak se ukázalo, měl před půlhodinou besedu se svým starým přítelem, tagorským xenologem, akreditovaným v posledních dvou letech na Moskevské univerzitě. Během rozhovoru se vědec z Tagory jakoby mimochodem zeptal, zda se potvrdila zpráva, která se před několika dny mihla sdělovacími prostředky, že v systému EN 9173 došlo k nějakému podivnému nálezu. Gorbovskij byl touto nevinnou otázkou zaskočen, začal ze sebe soukat cosi nesrozumitelného o tom, že on už dávno není Pátrač, že je to mimo sféru jeho zájmů, že jaksi není informován, a nakonec s úlevou a zcela po pravdě prohlásil, že tuto zprávu nečetl. Vědec z Tagory ihned obrátil list, nicméně v Gorbovském zůstal z této části rozhovoru nepříjemný dojem.
Rudolf Sikorski pochopil, že tento rozhovor bude mít pokračování. A nezmýlil se.
7. ledna ho znenadání navštívil tagorský kolega takříkajíc z příbuzného resortu, který právě dorazil z Tagory — velevážený doktor As-Su. Cílem jeho návštěvy bylo upřesnění některých skutečně podstatných detailů, týkajících se chystaného rozšíření sféry činnosti oficiálních pozorovatelů Tagory na Zemi. Když služební část rozhovoru skončila a maličký doktor As-Su se chopil svého oblíbeného pozemského nápoje (studená ječná káva s umělým medem), začaly si vysoké smluvní strany vykládat legrační i hrůzostrašné historické anekdoty, které si už odedávna se zanícením a mistrovsky vyprávěly.
Doktor As-Su mimo jiné vyprávěl, jak před sto padesáti pozemskými roky při kladení základů Třetího velkého stroje objevili tagorští budovatelé v čedičovém masívu Připolárního kontinentu podivuhodné zařízení, které by se v termínech pozemšťanů dalo nazvat důvtipně zkonstruovanou sádkou obsahující dvě stě tři larvy Tagořanů v latentním stadiu. Stáří nálezu se nedalo určit ani přibližně, bylo však jasné, že tato sádka byla zřízena ještě dlouho před Velkou genetickou revolucí, to znamená v dobách, kdy každý Tagořan ve svém vývoji procházel stadiem larvy...
„Neuvěřitelné,“ zamumlal Sikorski, „copak už tenkrát váš národ zvládl tak vyspělou technologii?“
„Samozřejmě ne!“ odpověděl doktor As-Su. „To byl určitě nějaký plán Poutníků.“
„Ale k čemu směřoval?“
„Odpovědět na tuto otázku je příliš obtížné. My jsme se na ni ani nesnažili odpovědět.“
„A co se stalo dál s těmi dvěma stovkami malých Tagořánků?“
„Hm... Kladete mi zvláštní otázku. Larvy se začaly spontánně vyvíjet, a tak jsme samozřejmě celé to zařízení se vším jeho obsahem bez meškání zničili... Dovedete si snad představit národ, který by v téhle situaci jednal jinak?“
„Dovedu,“ řekl Sikorski.
Druhého dne, 8. ledna 38, se velvyslanec Jednotné Tagory ze zdravotních důvodů vrátil do své vlasti. Během několika dalších dnů nezůstal na Zemi a na všech ostatních planetách, kde byli usídleni a pracovali pozemšťané, ani jeden Tagořan. A za další měsíc bylo bez výjimky všem pozemšťanům pracujícím na Tagoře dáno jednoznačně na srozuměnou, aby se vrátili na Zemi. Styky s Tagorou byly na dvacet pět let přerušeny.